pohadka1
Za devatero horami a řekami
bylo jedno malé a chudé království. Bydlel tam král, ten měl tři syny a ani
jednu manželku, ta mu bohužel zahynula v boji. A neptej se proč, možná na
to eště přijde čas. Tož první synek si
jednoho dne řekl, že si najde ženu, nejlépe z bohatého kraloství. Ale co čert
nechtěl, tak jak přišel do toho království, princezna byla fuč. Tak se obrátil
a řekl tatíčkovi, teda králi, že mu ji najde. Tak šel a až opravdu po třech
týdnech potkal cikány, ti mu dali najíst a napít, bo neměl na cestu skoro nic.
Cikáni mu nabízeli různé věci: koně, sedlo a takové blbosti. Pak tam přišel
takový typek, nikdo neví odkud se vzal a ani cikáni to nevěděli, prostě tam byl
a zeptal se prince, jestli nechce koupit radu, bo zadarmo ani kuře nehrabe. Princ
řekl bohužel, že nemá peníze, že je všechny utratil. Tak mu řekl náš záhadný,
kudy se má zhruba vydat, a on se vydal tím směrem. Koně bohužel po pár
kilometrech mohl pustit, neboť všude bylo kamení, houští a potoky, a další
takové blbosti, takže kde jsme to skončili? Jo, aha, tak pustil koně a šel
pěšky. Došel k takové chaloupce, tam potkal babičku a zeptal se jestli by mu
nedala najíst. A ona ne, že musí první něco udělat, aby se mohl najíst, jenže
princ byl takové kopyto, že neudělal nic. Málem se seknul do ruky, a když to
viděla ta bába, tak zavolala dost a smilovala se nad ním a dala mu najíst. Takže
princ se sebral a šel dál rovnou za nosem. Až došel k cestičce, která se
po chvilce roztrojila a on, kde půjde. Tak šel tou, která byla nejvíc volná,
uchozená a jak šel po té cestičce, tak se dostával dál a dál, až došel do skal,
ve kterých byla zakletá princezna. Jenomže jiná a navíc byla z chudého království.
Princ si uvědomil, že už s tím nic nenadělá, tak se pokusí aspoň najít nějaké
ty lesklé šutry. To víte ať má tatíček radost, když mu nepřinese domů princeznu,
ale jak začal s tím hledaním, objevil se náš záhadný člověk a proklel ho. Princ
začal utíkat zpátky a kletba ho zastihla právě u toho rozcestí.
No jak na to navázat. Po dlouhé
době se královi nedostávaly žádné informace, až jednou přišel pocestný a řekl
mu „viděl sem vašeho prince“ a král na to „kde“ pocestný“ale u jednoho rozcestí,
tam kdo si vyberete špatnou cestu, tak na zpáteční cestě zkameníte“. Tu cestu
totiž zaklel ten náš záhadný panáček, poněvadž to byl zlý černokněžník.
Jak to uslyšel prostřední
princ, tak se zhrozil a řekl králi tatíčkovi, co budeme dělat a král na to, tož
synku běž a najdi toho troubelína a
doufám, že se vrátíte, spolu je to přece následník trůnu, tak se snaž. Princ
uposlechl králův rozkaz a šel hledat, ale jak šel cestou tak začal přemýšlet,
že by se mohl vrátit a říct otci panu králi, že ho nenašel a byl by trůn jeho. Tak
šel a šel naschvál na opak, protože pocestný mu řekl kudy se má asi dát. Ale
princ ho neposlechl, tak se prodíral skrz les a bloudil. Po cestě uviděl
nějakou tlupu chasníku, ale nebyli to chasníci, byli to zlí loupežníci, kteří
okrádali. Princ jak zjisti, že sou to loupežníci, tak se schoval za strom a v duchu
si říkal, co budu dělat, co budu jen dělat. A najednou uslyšel v dáli kočár,
byl to obchodník, s čím tak to nevím (to není podstatné pro můj příběh),
loupežníci jak uslyšeli, že jede kočár, tak se spakovali a během vteřiny někam zalezli. Princ byl na pochybách,
co má udělat, jestli je zachránit nebo vyčkat a pak následně vzít roha. Princ
se zachoval statečně a zůstal, aby pomohl obchodníkům. Obchodník jel po cestě a
jeho kůň se náhle zastavil. V tu ránu vyskočili loupežníci a princ, který to
sledoval z dálky se konečně rozhodl. Vyskočil, vytasil meč a začal se ohánět. Na
to páni loupežníci nebyli připraveni, tak se lekli a utekli. Pak přišel k
obchodníkovi a zeptal se ho jestli se mu něco nestalo, a on na to, že ne,
bohudík, a to jen díky tobě, udatný princi. Princ se zeptal kudy jede a
obchodník odpověděl, že do města. Princ se ho zeptal jestli by byl tak hodny a
svezl ho a obchodník na to, že jo. Tak jeli a jeli, až po dlouhé chvíli narazili
na to rozcestí, tu si toho všimnul princ. Uviděl bratra a seskočil z vozu a
spěchal k němu. Tu ho ale náhle zastavil hlas obchodníka, nechoď tam nebo
dopadneš stejně, jestli ho chceš zachránit, tak se musíš vydat jednou s těch
dvou cest. Princ se ho chtěl zeptat jak pak to ví, ale než se otočil tak
obchodník zmizel. Byl fuč, vypařil se, kapíte to? Princ se posadil a začal přemýšlet,
kterou cestou se má dát. Jedna byla celá zarostlá a druhá byla cestička, tak
zapřemýšlel. Když bratr se dal po cestičce, tak já půjdu houštím. Princ začal mečem
šlehat kolem sebe, jen aby měl cestu aspoň trochu průchozí. A tu náhle, z čista
jasna, uviděl zámek na skále, tak se vydal tím směrem, ale bylo to hodně vysoko.
Jak přišel k tomu zámku, tak tam nikdo nebyl. Ale všimnul si, že tam byl nápis:
Vstoupit může jenom zachránce princezny. Tak princ sebral odvahu a vešel dovnitř,
a tu se zčistajasna objevil velký černý drak. Princ sebral poslední sílu co měl
a zaútočil na draka, ale to nebyl obyčejný drak, ten poznal lidi se zlým úmyslem,
a to náš princ ze začátku měl, tak na prince jednou foukl, a princ zkameněl.
No po par měsících, co se
druhy princ neozýval, už měl opravdu král starost o své syny a ani se mu nechtělo posílat
třetího syna, aby je hledal. Nakonec se král rozhodl, nechal zavolat svého
syna. Ten ale někde běhal za děvčata a tudíž neměl čas na krále. Po dlouhém dnu
konečně přišel princ domů na zámek a král mu hned pověděl, že pro něj má smutnou
zprávu: našemu druhému princi se asi něco stalo, bo o sobě nedal vědět, můžeš
se sám rozhodnout jestli jim půjdeš pomoci nebo tu zůstaneš a budeš dovádět s
děvčaty. Princ na to, půjdu hledat bratry a snad si najdu i nějakou pěknou
ženušku. Král sice nebyl spokojen, ale své slovo musel dodržet.
Před cestou se rozhodoval kudy se má vydat a nakonec se rozhodl, že se vydá po stopách prvního bratra. Princ šel dlouhé tři týdny, aby došel k cikánům. Nakonec je našel, ale nenechal si od nich nic říct, bo nechtěl vědět svoji budoucnost a tak se vydal k obchodníkovi. Obchodník se ho zeptal jestli chce zboží nebo radu. Princ na to, dejte mi radu, chci najít své bratry. Obchodník mu teda začal dávat rady, dal mu dvě, ta první zněla takto: prvního bratra osvobodíš takto, první osvoboď princeznu a nechtěj od ni leskle kamínky, nebo by si zkameněl, a teď ta druhá: draka přemůžeš jen tehdy, když budeš mít jen čisté úmysly, on to pozná jak tam půjdeš, tak měj čistou hlavu. Princ pěkně poděkoval za rady a optal se co dluží. Obchodník na to nic, mě stačí že si poděkoval a jeď tam tudy, a ukázal mu cestu. Princ znovu poděkoval a vydal se na cestu. Šel dlouho, poněvadž koně musel pustit, bo se na něm už, přes ty houštiny nedalo jet. Už byla tma, princ měl hlad a tu náhle uviděl v dáli světýlko. Tak se za ním vydal, ale bohužel nedošel. Zakopl o pařez a natloukl si hlavu. Když se ráno princ vzbudil, zjistil, že je v nějaké světnici a babuška že se o něho stará. Princ byl odpoledne už zcela odpočinutý, tak se zeptal, jestli by nepotřebovala s něčím pomoct. Babuška mu řekla, že by potřebovala spravit schody a střechu. Princ na to, že to nebude broblém a hned se do toho dal. Jak vyděla babuška, že mu ide praca, tak začla dělat dobrou houbovou polívku s chlebem. Jak to princ dodělal dala mu babuška najíst a ještě ho poprosila jestli by ji nezašel pro dřevo do lesa. Princ na to určitě zajdu, za chvilku sem zpátky. Jak princ hledal dříví, uviděl krásnou mladou paní, jak se k ní chtěl vydat, tak najednou zmizela a byla fuč. Princ rychle doběhl k chaloupce a začal se ptát, kdo to je zač a babuška mu odpověděla, že neví. Ale že si muže vzít buchty na cestu. Princ neváhal a vzal si pár buchet. Poděkoval a vydal se na cestu. Princ nakonec došel k rozcestí a začal si vybírat, kterou cestou se má vydat, zvolil tu první. A tak šel po cestičce, stále dopředu, nezastavoval se a ani se nesešel z cesty. A když už uviděl zámek, tak se najednou zem otřásla a vylezl zly černokněžník. Černokněžník mu řekl stůj nebo zkameníš, ale princ neposlechl a šel přímo na něj, jak to uviděl černokněžník tak se začal bránit holí a princ vytáhl svůj meč. Byla to velká bitva, ale černokněžníkovi nepomohla ani kouzla, tak chtěl utéci pryč, ale princ ho zastavil a pověděl mu ať osvobodí mé bratry a kralovství. Černoknežník to udělal a princ mu ještě řekl, odhoď plášť a hůl taky. Černokněžník tak udělal a odešel po svých. Bo už neměl žádnou moc. Jak postupoval ke království tak se složil na zem a uviděl zase tu svoji překrásnou mladou paní a omdlel vyčerpáním. První princ obživnul a vrátil se do království, vzal si princeznu kterou mu vysvobodil bratr. Jak přišel po svatbě navštívit krále, tak král se ho hned zeptal, kde je nejmladší syn a on mu odpověděl, že neví kde se ten budižkničemu válí, jak to uslyšel král, tak ho nechal vyhodit a nařídil mu, že už nesmi vstoupit do žádného království, jenom ať má to svoje. Mezitím se princ probral někde v lese. Probral ho řev koní, které odmítali jet dál, když se probral tak se zeptal kde je a pan povozní mu odpověděl, že je v bezejmenném lese. Tak se ho optal, jestli ho nemůže svést aspoň chvilku a povozní mu řekl, že klidně aspoň mi uteče cesta rychleji, ale princ po chvilce usnul, bo ještě nebyl fit. A probral se na statku, jak to zjistil kde je, tak hned vyskočil s postele, oblákl se a chtěl se vydat na cestu, ale uviděl tu svoji krásnou pani a ji řekl že se vrátí, že musí osvobodit druhého bratra a ona mu odpověděla že ví. Princ se najedl a požádal o koně, pan povozní mu dal pěkného bílého koníka. Princ nasedl a vyjel. Jel po cestě až dorazil zpátky k tomu rozcestí. Sice mu bylo divné, že nikoho nepotkal, ale tu si pak uvědomil, že to byl lid od toho černokněžníka, takže cesta je už volna. Tak se vydal zachránit svého druhého bratra. Šel dlouho po cestě, až k tomu zámku a jak si přečetl, co je napsané na dveřích, tak si řekl o princeznu nemam zájem, ale bratra musím vysvobodit, tak idu dovnitř. Tu se objevil velký čorny drak. Princ se nebál a šel bojovat co mu taky zbývalo, byla to velká bitva , už začal o sobě mladý princ pochybovat, ale v posledním okamžiku se vzchopil a dal poslední ránu. Drak, ten zakňučel a uletěl. A princ konečně, sic unaven, došel k zámku, tam požádal o nocleh a šel spát. Když vstanul, akorát vyděl svého bratra s princeznou odjíždět do kralovství. Rozloučil se s bratrem a požádal ho, ať pozdravuje tatíčka. Nakonec zašel za králem od princezny a zeptal se, kde vede ta třetí cesta, a on odpověděl že neví, ať to zkusí. Tak se vydal princ na cestu. Když se prosekal, uviděl statek a svoji milou. Zeptal se povozního, jestli si ji muže vzít a pan povozní mu dal svoleni. Tak se mladý princ vydal na cestu za svým otčímem, povyprávěl mu všechno jak bylo. Král byl z toho tak udiven, že po svoji smrti nařídil, aby se králem stal jeho nejmladší syn. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. J
Napsal: Jiří Harazim
šíření povoleno v jakémkoliv množství :-)
děkuji všem kteří mi drželi palce v dopsáni, oni vědí kteří to sou